1. [o něčem těžkém] zlehčit se, stát se lehčím: takéť by se jim [lidem] cesta krátila a břímě její by se oblehcžilo ChelčPost 199a

2. ot čeho [těžkého] zbavit se zatížení odstraněním něčeho, zbavit se něčeho: korábníci… uvrhli sú orudie, kteréž biechu v korábě, u moře, aby se oblehċil od nich BiblLit Jon 1,5 (~Pad, ~Praž, aby sě… polehčil ~Drážď, ~Ol) ut alleviaretur; potřebie jest synu oblehċiti sě od břemene, jenž ho na cěstě mešká HusVýklB 128b exonerari sarcina retardante; ║ země Zabulon oblehczila se a potom v též hřiechy navrátila se RokJanB 121a zbavila se hříchů

3. [o obtížném] (komu) zmírnit se, stát se mírnějším, snesitelnějším: pokorú sě oblehczy kniežě BiblDrážď Pr 25,15 (v pokoru sě oblec ~Ol, trpělivostí bude ukroceno knieže ~Lit, ~Pad, ~Praž) lenietur; jakž se Tristram tú mastí léči, tak se mu nemoc ihned oblehczy TristB 162b polevila; hned se to nám oblehczi, že milejie bude trpěti [nevinný] RokLukA 421b

4. neos. komu [nemocnému, postiženému] ulevit se, dojít k zmírnění tíživého stavu (zvl. choroby): pak li řku [Job], že mě utěší mój přiebytek nebo mi sě oblehczzi, …uhrozíš [Hospodine] mě skrzě sny BiblOl Job 7,13 (pozdvižen budu ~Lit, povzveden budu ~Pad, zase vstanu ~Praž) relevabor; pak li se jemu [nemocnému] oblehczy brzo, tehdy neumře LékFrantA 34b (~C, ~Křišť); pak li má [nemocný] bolest v hlavě od žaludka, tehdyť mu sě v čas oblehczy, v čas obtieží LékMuz 28b; ihned mu [mládenci] se oblechczy podlé duše i těla, a když mu se oblechczy, z té veliké hrůzy prozřev, pomysli sobě i vece BechMuz 27a